Přikládáme záznam z hodin muzikoterapie v rámci léčebných aktivit u pacientů UHKT.

Každou středu se velmi těším že dorazím za pacienty, kterým mohu  ukrátit  strašně dlouhé chvíle, kdy strádají nejen fyzicky, ale dle mého hlavně psychicky a podpořit je v čekání na vyléčení a následné propuštění do domácího léčení.

Vždy, když přijdu na pokoj a vím, že ten dotyčný pacient na mě již čeká po domluvě z minulého sezení, mám radost, i když chápu, že by pro ně bylo lepší, kdyby už všichni byli doma. Chodím po pokojích, a jelikož jsem 4 roky sloužil pro nemocnici jako řidič sanitního vozu, tak mám dost představu jak pacienti cítí. Když vidím že se stav zlepšuje, tak se snažím každého zapojit do hry. Dokonce jsem našel i pacientky které se rozhodly učit se na kytaru základní věci.

S některými jsem v kontaktu, i když už jsou doma, a napíšou mi, jakou kytaru si mají pro začátek koupit. Na dálku jim rád poradím i jaké struny pořídit. Pomáhám jim i s výběrem jiných nástrojů. To se stalo zrovna v pondělí, kdy mi pacientka která již dochází pouze ambulantně volala a vše jsme zdárně vyřešili.

Jinak samotné sezení na pokojích vnímám jako velmi pozitivní, Mnozí se báječně zapojují, i když bych to nikdy nečekal. Nejdřív si popovídáme, jak se mají a cítí, následně zejména, pokud jsou noví a neznám je, projdeme i to, co dělají v civilním životě.  Potom se pustíme do písniček které mají rádi a co trochu znají. Nakoupil jsem drobné hudební pomůcky a snažím se je zapojit, pokud jim to stav dovolí a cítí se na to. Také jim vyprávím o různých příhodách z koncertů a života muzikantů, které dobře znám. Z české scény jich znám hodně, tak to pacienty většinou dost zajímá a vidím že se i smějí. Díky tomu jak dlouho dělám hudbu, tak jsou to příhody z o tom jak některé písně vznikly.

Ptají se často, jak jsem se dostal k hudbě a já se jim snažím pomoci, aby se zajímali o tento obor, protože hudba je jediná řeč na světě, kde je jedno jakým jazykem mluvíte . Prostě je to řeč, které rozumí celý svět a je jedno, kde se zrovna nacházíte.

Hudba je o pocitech a pokud má někdo tíseň, tak se dá alespoň na čas zahnat tím, co slyšíte. Na konzervatoři nám vštěpovali, že hudba vyplavuje pozitivní endorfíny štěstí .

Jsem rád že se pacienti; samozřejmě ne všichni; se zapojují aktivně. Oni mají radost že jsou chvíli součástí něčeho, co většina nikdy nezažila. Vždy, když končím a přecházím na jiný pokoj, tak slýchám: „Jeje, to to ale uteklo nešlo by to častěji?“ Říkám, že se uvidíme za týden, když to jinak nepůjde, i když bych je již na pokoji raději neviděl. Většinu je tímto  rozesměji a oni odvětí, „já tady ještě budu, tak ne aby jste na mě zapomněl.“ Jasně, že nezapomenu a pokaždé obcházím pokoje, kdo má zájem. 

Tímto bych chtěl za všechny nemocné poděkovat, že je mi umožněno k Vám na UHKT docházet a dělat pacientům alespoň chvíli nějakou radost, kdy zapomenou na chvíli, kde jsou a co je třeba ještě čeká.  Děkuji celému ústavu, doktorům, sestřičkám a personálu za jejich ,práci který se o ně bezvadně stará a mě vždy hezky přivítají. A samozřejmě organizaci UMBILICUS která mi pomohla a ve všem co se dalo a vyšla vstříc!

Jste báječní s pozdravem rocker muzikant Radek Kurc